Rozhovor s Andrew Bodiford

Andrew Bodiford, Pharm.D., BCOP, zkušený farmaceut z USA, v rozhovoru pro PharmaPort sdílí svou cestu od studia na Farmaceutické fakultě v Jižní Karolíně až po svou úspěšnou kariéru v oblasti klinické farmacie a farmaceutického průmyslu. Diskutuje o svých začátcích, kdy neměl jasnou představu o své budoucí profesi, ale postupně si našel své místo v klinické farmacii se zaměřením na onkologii a transplantace kostní dřeně. V rozhovoru se také věnuje výzvám spojeným s přechodem do farmaceutického průmyslu a nabízí cenné rady pro mladé farmaceuty, kteří zvažují podobnou kariérní cestu.

Když jste začal studovat na Farmaceutické fakultě v Jižní Karolíně, měl jste jasnou představu o své budoucí roli? Přitahovala vás práce v lékárně, nemocnici nebo farmaceutickém průmyslu?  

Když jsem začal, neměl jsem jasnou představu. Když jsem nastoupil na vysokou školu, chtěl jsem se stát lékařem. Studoval jsem v rámci bakalářského studia biologii a poté jsem se krátce věnoval fyzioterapii, ale rychle jsem si uvědomil, že pokud bych studoval medicínu, tak by mi trvalo 10-15 let než bych splatil všechny studentské půjčky. Potkal jsem ale několik lidí během studií, kteří se věnovali farmacii a to mě přimělo podat přihlášku na Farmaceutickou fakultu. Když jsem začínal studovat, věděl jsem pouze, že existují lékárníci pracující ve veřejných lékárnách, o dalších možnostech uplatnění jsem nic nevěděl. Až když jsem začal absolvovat různé stáže, tak se mi zalíbilo povolání farmaceuta mnohem víc. V USA mohou v některých státech kliničtí farmaceuti předepisovat léky, mohou se věnovat široké škále aktivit a poskytovat odborná poradenství pacientům. To, že můžete mít velký vliv na zdraví pacientů, se mi líbilo a tak jsem se rozhodl, že chci po škole absolvovat rezidenturu (v angličtině “residency”). Pokud pracujete v nemocnici, nemusíte mít specializaci, ale hodně vám to pomůže. Chtěl jsem se zaměřit na onkologické pacienty a na oblast transplantace kostní dřeně. Důvodem, proč jsem se na tuto oblast zaměřil, bylo, že tyto typy institucí musí mít farmaceuta jako součástí svého zdravotnického týmu, což jen ukazuje, jak moc je práce farmaceuta vnímaná jako důležitá. Tato pravidla platí pro celé USA a vyžadují, aby farmaceut byl součástí jejich týmu, jinak tato zařízení nezískají akreditaci jako transplantační centrum.

Jak dlouho jste studoval na univerzitě a jak dlouho trvalo získání vaší odborné způsobilosti (v angličtině board certification)?  

Věci se mění, ale když jsem chodil do školy, absolvoval jsem čtyřletý bakalářský program, protože jsem se věnoval různým věcem. Jiní farmaceuti to například mohou zvládnout už za 2 roky. Jakmile splní povinné předměty, tak se mohou přihlásit na čtyřletý doktorský program na Farmaceutické fakultě. Tři roky jsou teoretická průprava, poslední rok je stáž, takže pracujete ve veřejné lékárně, nemocnici apod. Na konci studia se rozhodnete, zda-li chcete dělat rezidenturu nebo ne. Není to povinné a stále je to jen menšina farmaceutů, kteří rezidenturu absolvují. Ta moje trvala dva roky, první rok byl velmi obecný. Pracujete na JIP (jednotce intenzivní péče), na ambulantních klinikách, na pediatrii aj., abyste zjistili, která oblast se vám líbí nejvíc. Mě nejvíc zaujala myšlenka pomáhat onkologickým pacientům, konkrétně těm, kteří si prošli transplantací kostní dřeně. Druhý rok jsem se již specializoval na onkologii, nádory a hematologickou transplantaci. Jako klinický farmaceut jsem pracoval více než tři roky v lůžkových i ambulantních klinikách, ale hlavně jsem se zaměřoval na pacienty s myelomem, leukémií a lymfomem v ambulantním prostředí. Jak možná víte, pojišťovací systém je v Americe poměrně složitý, takže jsem hodně času trávil schvalováním léků pro mé pacienty. Bylo to důležité obzvláště s ohledem na vysoké ceny těchto léků. Pokud pojišťovna odmítla uhradit lék z medicínských důvodů, komunikoval jsem to s nimi a pomáhal pacientům získat jejich léky. Také jsem pomáhal lékařům s předepisováním, zejména s chemoterapií.

##PRODUCT-WIDGETS-34340##

Ve Spojených státech je klinická farmacie dobře zavedená, ale v České republice si teprve získává své místo. Jak je role klinických farmaceutů uznávána ostatními zdravotnickými profesionály a jak je začleněna do nemocničního prostředí?  

To je dobrá otázka. Když jsem začínal před 10 lety, bylo to trochu jiné a záleželo na regionu. Tam, kde jsem byl tj. na jihovýchodě USA, jste velmi dobře uznávaní, jste součástí týmu, zejména v akademických centrech, kde jsem pracoval. Podáváme vakcíny, radíme pacientům ohledně jejich léčby. Ve státě Severní Karolína můžete jako farmaceut získat certifikát opravňující vás předepisovat léky. V mém státě toto povoleno není, ale v některých ano, což je skvělé. V roce 2013 jsem pracoval i v jiných regionech a pamatuji si, že ačkoliv jste byl vystudovaný farmaceut, tak jste nemohl dávat téměř žádná doporučení. Nyní vím, že klinický farmaceut je role, o které má mnoho lidí dobré povědomí - lékaři, sestry, všichni je velmi uznávají. Pomohlo nám k tomu i několik národních organizací, které zvyšovaly povědomí o naší práci. V USA nyní můžete vidět reklamy s farmaceuty, které ukazují, co dělají např. že podávají vakcíny, radí pacientům. To pomohlo vnímání naší profese a neustále se to zlepšuje. Někdy se setkáte s lidmi mimo obor, kteří nerozumí naší roli, ale mnoho nemocnic má již zavedené postupy a pravidla, která uznávají práci farmaceutů. Pracoval jsem například jako “Antibiotic steward” (=pozice zaměřující se na správné užívání antibiotik), kde jsem pomáhal omezit užívání širokospektrých antibiotik. Toto vše trvalo celkem dlouho, ale ve finále bylo příjemné vidět, že nemusíte bojovat o uznání své práce. Během rezidentury se stávalo, že lékaři čekali, než přijdeme na vizitu, jinak s ní ani nezačali. To vše přispívalo k všeobecné spokojenosti farmaceutů se svou prací. Neviděl jsem už ale tu negativní stránku, což byl fakt, že jsme získali až příliš mnoho odpovědností a že někteří farmaceuti v práci vyhořeli, zejména po Covidu. Díky nedostatku personálu jsme začali dělat pro nemocnici spoustu dalších věcí, což pak vedlo k vyhoření některých zaměstnanců a ti pak odcházeli pryč z nemocničního prostředí. 

"Doufám, že v USA již nebudeme tolik zatíženi schvalováním úhrad. Farmaceuti jsou do tohoto procesu hodně zapojeni, jste neustále na telefonu a snadno pak z toho vyhoříte..."

Jaký jste zaznamenal vývoj role klinických farmaceutů během své kariéry? Jaké změny očekáváte v příštím desetiletí, zejména s ohledem na nové zdravotnické technologie a terapie? 

Doufám, že v USA již nebudeme tolik zatíženi schvalováním úhrad. Farmaceuti jsou do tohoto procesu hodně zapojeni, jste neustále na telefonu a snadno pak z toho vyhoříte. Ale už za mého působí se spousta věcí elektronizovala a například jste se okamžitě jste dozvěděli o schválení úhrady pro pacienta elektronickou cestou. Pokud bychom mohli trávit více času s pacienty, bylo by to skvělé. Pokud by se zapojila umělá inteligence nebo něco, co by pomohlo urychlit tento proces, určitě by to usnadnilo práci farmaceutů. Je zároveň těžké monitorovat léčbu pacientů, zda-li mají dobrou adherenci atd., je toho hodně pro jednoho člověka na klinice. Myslím, že věci se začnou měnit zároveň např. s terapií pomocí T-lymfocytů s chimerickým antigenním receptorem (tzv. CAR T-cell therapy) aj., které jsou velmi odlišné od běžně používaných léčiv léků. Bude zapotřebí zjistit, jak do těchto inovativních terapií mohou být zapojeni farmaceuti. 

Po několika letech jako klinický farmaceut jste přešel do farmaceutického průmyslu a začal kariéru v Medicínském oddělení. Co vás k této změně motivovalo a jak náročný byl přechod?  

Nemám na to skvělou odpověď, ale hlavním důvodem bylo vyhoření. Dalším důvodem bylo i to, že jsem chtěl zkusit něco nového. V klinické farmacii jsem byl asi šest let, včetně rezidentury, a i když jsem si užíval to, jaký má moje práce vliv na životy pacientů, administrativní práce byla dost náročná a cítil jsem, že je čas na změnu. Chtěl jsem mít vliv nejen na svou komunitu, ale i celosvětově. Velmi mě lákala možnost účastnit se klinických studií. Když jsem byl klinickým farmaceutem, věnovali jsme se RWE (=Real World Evidence) studiím, hodně jsme pracovali s databázemi a generovali tak nová data, ale zajímal mě i ten prospektivní aspekt a možnost pomáhat lékařům a dalším odborníkům v této oblasti. Přechod byl obtížný, protože jsem ve škole neměl žádnou praxi v tomto oboru a neznal jsem mnoho lidí z tohoto odvětví farmacie. Samozřejmě jsem se jako farmaceut setkával se zástupci farmaceutických společností, ať už s obchodními reprezentanty či medicínskými experty, takže jsem jistou představu měl, ale nevěděl jsem přesně, co dělají. Nebylo jednoduché zjistit, jaká je má hlavní úloha, ale měl jsem skvělého manažera, když jsem začínal. Také má firma, ve které jsem pracoval, měla program, kde vás zaškoloval mentor a radil co dělat čili jsem měl celkem štěstí. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by to opravdu těžké.

Jaké rady byste dal studentům farmacie nebo mladým farmaceutům, kteří zvažují kariéru v klinické farmacii? Jaké dovednosti a vlastnosti jsou pro úspěch v tomto oboru nejdůležitější? 

Nevím, zda-li se v češtině také říká, že je zapotřebí "rozhodit sítě", ale mou radou by bylo, abyste neodmítali nové příležitosti. Neříkám, abyste na všechno kývli, musíte si hlídat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, ale pokud jde např. terapeutickou oblast, která vás nutně nezajímá, neodmítejte ji jen kvůli tomu. Možná se podívejte, o co jde, získejte v té oblasti nějaké zkušenosti. Myslím, že jsem se nejvíce naučil až během stáží. Můžete si o tom něco přečíst nebo se učit ve škole, ale dokud to skutečně nevidíte, nepoznáte, zda-li se vám to líbí a chcete to dělat. Další důležitou věcí je navazování kontaktů. Není to věc, kterou má každý rád a neznamená to, že musíte být přátelé se všemi, ale buďte aktivní a navazujte nové kontakty, připojte se k různým organizacím. Může se vám to pak hodně hodit až jednou půjdete někam na příjimací pohovor.