Farmaceuti v Austrálii

Pro další z našich zajímavých rozhovorů jsme zavítali až do daleké Austrálie
Na dotazy odpovídají PharmDr. Jiří Mikušek, Ph.D (J) a jeho manželka PharmDr. Daniela Číhalová, Ph.D. (D)

Oba vystudovali magisterský obor Farmacie na FaF UK v Hradci Králové a následně pokračovali v doktorském studiu. Jiří se zaměřil na obor Bioorganická chemie na katedře anorganické a organické chemie, zatímco Daniela se specializovala na farmakologii a toxikologii na katedře farmakologie a toxikologie.

Ani jednoho z vás práce v lékárně příliš nelákala. Co jste dělali po úspěšném dokončení doktorského studia?

Jiří: Doktorát jsem dokončil v roce 2016. Už během dopisování disertační práce jsem měl úvazek jako postdoktorand na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V průběhu tohoto roku jsme s mým školitelem, profesorem Milanem Pourem, přemýšleli o možnosti zahraniční stáže. Profesor Pour získal doktorát na Australské Národní Univerzitě (ANU) v Canberře v 90. letech a měl výborné vztahy s profesorem Banwellem, který zde vedl výzkumnou skupinu. Nakonec jsem díky doporučení a dostupným prostředkům na postdoktorandský projekt odcestoval do Austrálie, původně na dva roky.

Daniela: Ačkoli mě práce v lékárně nelákala, strávila jsem rok jako létající lékárnice, abych měla nějaké zaměstnání. Mezitím jsem ve spolupráci s University of Sydney připravovala projekt Marie Curie, protože jsem také chtěla absolvovat postdoktorandskou stáž v zahraničí. Nakonec jsem grant nezískala, ale Jiří ano, takže jsem odcestovala s vědomím, že si budu hledat práci až na místě.

Po nějaké době jste se rozhodli zkusit své štěstí v zahraničí, konkrétně v Austrálii. Co Vás k tomu vedlo a jak dlouho trvalo rozhodování?

D: Už během studií jsme oba měli zájem získat zahraniční zkušenosti. Já jsem byla na Erasmu ve Finsku a během doktorátu jsem strávila šest měsíců v Nizozemsku. Bylo skvělé, že jsme během našich studií mohli využít mnoho možností financování zahraničních stáží a konferencí. Každá stáž vás posune nejen akademicky, ale i osobnostně. I když jsem neměla vždy štěstí na výzkumné skupiny, bylo to o tom být hozen do vody a muset plavat – najít si ubytování, zázemí, přátele, seznamovat se s novými kolegy. Tohle mi na zahraničních stážích přišlo vždy jako nejzajímavější – je to výzva.

J: Proč právě Austrálie? Jak jsem zmínil, můj školitel zde dělal doktorát a měl výborné vztahy s kolegy na ANU. Taky moje vedoucí výzkumné skupiny, Eliška Matoušová, absolvovala postdoktorandskou stáž na ANU a udělala si tu vynikající jméno. Určitě vděčím zčásti i jí za to, že mě zde přijali.

D: Také rádi cestujeme v soukromém životě. Austrálie byla dlouho na našem „bucket listu“. Z České republiky je to velká vzdálenost, takže nám ten nápad – pracovat zde dva roky a pak procestovat Austrálii – velmi vyhovoval. Nakonec se to ale změnilo a zůstali jsme zde natrvalo, ale to předbíhám.

Co vše bylo potřeba zařídit, abyste mohli do Austrálie, která je známá svými tvrdými imigračními podmínkami, odcestovat?

J: Zásadní bylo mít nabídku práce a tzv. „sponsoring“ na víza. Následně se čeká na vyřízení, což může trvat delší dobu. Jedná se o značné množství papírování, které zahrnuje překlady dokumentů, výpis z rejstříku trestů, testy z angličtiny atd. Jakmile máte vízum sponzorované, není problém ho získat, ale proces může chvíli trvat. Naše zkušenost byla taková, že jsme v listopadu 2016 začali vše zařizovat, ke konci roku  dali výpověď v práci a víza dorazila až v březnu. Tím jsme si alespoň vyzkoušeli, jak funguje úřad práce v ČR.

D: Pro mě to bylo také jednoduché, protože Jirkova víza se vztahovala i na mě a umožnila mi neomezeně pracovat v Austrálii po dobu, co Jirka bude zaměstnán (vízum se vztahovalo na jeho pozici na ANU). Pro zjednodušení papírování jsme se ještě před odjezdem vzali, protože přeložit oddací list je jednodušší než dokazovat partnerský vztah prostřednictvím fotek z Facebooku.

Když jste odjížděli, tušili jste, že se v Austrálii nejspíše usídlíte napořád?

J: To rozhodně ne. Já podepsal smlouvu na dva roky (s možností prodloužení), ale primárním plánem bylo několik let zde pracovat, naspořit peníze, procestovat region a vrátit se zpět do Česka.

D: Ani já jsem si to nedokázala představit. Do té doby, než jsem dostala práci na ANU, mě pobyt tady moc nebavil. Poté se situace obrátila, našla jsem lepší pracovní příležitosti a naskytla se nám možnost podat žádost o trvalý pobyt. Rozhodli jsme se této možnosti využít.

##PRODUCT-WIDGETS-36709##

Jaké byly vaše začátky v Austrálii? Co jste dělali?

J: Já měl hned od počátku jasno. Třetí den po příletu jsem nastoupil do práce, protože organická chemie nepočká 😊.

D: Mé začátky byly trochu odlišné. Žili jsme v provizorním ubytování na kampusu, takže jsem hledala byt a zároveň i práci. Rychle jsem zjistila, že najít práci v oboru nebude vůbec snadné. Postupně jsem ze životopisu osekávala a mazala určité položky až jsem se dostala přes práci recepční ve fitness centru do lékárny jako dispenzační asistentka, kde jsem pomáhala s výdejem léčiv a přípravou IPLP.

Můžete srovnat působení na ANU s působením na FaF, jak se liší akademické prostředí v ČR a v AUS?

J: Nemám mnoho informací o studijních oborech a pregraduálech. Byl jsem zaměstnán jako postdoc a většinu času jsem trávil v laboratoři a staral se o PhD studenty. Největší rozdíl asi spočívá v oblasti bezpečnosti práce a byrokracie. Na FaF jsme byli zvyklí dělat vše v laboratoři, kde byl počítač, digestoř, psali jsme tam protokoly a občas si dali i kafe. Na ANU to takto nefunguje. Laboratoře byly oddělené od kanceláří a přístup do nich byl umožněn až po absolvování úvodního školení o bezpečnosti práce. Přísně se dodržovalo nošení uzavřené obuvi a ochranných pomůcek, což je značný rozdíl oproti práci v Česku, kde se často do laboratoře nosily pantofle. Pracoval jsem ve výzkumné budově, kde studenti pregraduálu měli přístup pouze, když pracovali na nějakém projektu, jinak se tam nedostali. To je další rozdíl oproti institucím v ČR.

Dnes oba pracujete ve státním sektoru jako zaměstnanci TGA (obdoba českého SÚKL), jak těžké bylo získat místo právě ve státním sektoru? Jaké podmínky musíte splňovat?

D: V první řadě je potřeba občanství, které jsme získali po pěti letech pobytu v Austrálii. Jinak je to jako získat jakoukoli jinou práci – odpovíte na inzerát, pošlete CV a motivační dopis a projdete přijímacím řízením, které bývá docela konkurenční a zahrnuje většinou ústní pohovor a praktickou část.

Na kterých odděleních pracujete? Čím se na svých pozicích zabýváte?

J: Momentálně pracuji jako Senior Evaluator ve Pharmaceutical Chemistry Registrations Section. Většina z nás má chemické vzdělání, ať už jde o organiky, analytiky nebo krystalografy. Dobře jsem tam zapadl s doktorátem z organické chemie a znalostmi farmacie. Jak už z názvu sekce vyplývá, zabýváme se registracemi léčiv obsahujících nové API (=Active Pharmaceutical Ingredient) a generických léčivých přípravků. U nových API máme na starost před-marketingovou kontrolu kvality. To znamená, že předtím, než firma chce registrovat léčivý přípravek v Austrálii, my se musíme podívat na to, jak a kde vyrábějí účinnou látku, zda splňuje příslušné předpisy, jak se z této látky poté vyrábí tablety/kapsle/infúze. U generik děláme totéž, plus máme na starost hodnocení bioekvivalence, kde analyzujeme jednotlivé studie a rozhodujeme, zda na základě dodaných dat může být léčivý přípravek uveden na australském trhu jako generikum originálního léčivého přípravku.

D: Dělám totéž, ale v Biological Science Section, kde hodnotíme nová biologická léčiva uváděná na trh (monoklonální protilátky, enzymy, produkty fermentace, nové genové terapie). Nejedná se o hodnocení klinických studií, které mají na starosti lékaři, ale o před-marketingové schvalování a hodnocení kvality a bezpečnosti nových léčiv uváděných na trh.

 

"Přímá cesta k vízům pro lékárníka není – to bude asi ta největší bariéra. My jsme se sem dostali skrz vědu a zůstali jen proto, že v Canberře v době našeho pobytu otevřeli kvóty pro udělení trvalého pobytu pro chemiky. To samo o sobě bylo náhodou a štěstím zároveň."

 

Předpokládám, že registrační procesy léčiv jsou podobné, čerpáte i z evropské dokumentace?

J: Je zajímavé, že Austrálie nemá svůj vlastní lékopis a platí zde jak USP (=United States Pharmacopeia), Ph. Eur., tak i BP (British Pharmacopoeia). Také zde platí předpisy International Council for Harmonisation (ICH). Jsme relativně malý trh a většina léčiv je již registrovaná buď v EU, nebo USA. Existují také procedury se zkráceným hodnocením, které posuzujeme na základě zprávy poskytnuté EMA (=European Medicines Agency) . Mimo EMA úzce spolupracujeme s kolegy z Kanady, Singapuru, Švýcarska a Velké Británie.

Práce v australské lékárně vás nikdy nelákala? Jste na TGA spokojeni nebo pokukujete po jiných pozicích?

D: Práce v lékárně mě nelákala, ale pracovala jsem jako asistent dispenzace, protože to byla první práce v oboru na plný úvazek. Abych mohla pracovat jako registrovaný lékárník, musela bych si nechat uznat vzdělání, absolvovat rozdílovou zkoušku a 12 měsíců praxe. Bylo by to drahé a přišlo mi to jako zbytečné výdaje. Práce lékárníka zde není tak dobře finančně ohodnocena jako v Česku (v porovnání s průměrným platem). Nakonec jsem z lékárny po roce odešla, našla si místo na ANU jako Research Officer a poté na TGA. Nyní jsem velice spokojená a jinou práci nehledám.

J: Já jsem také spokojen. Na ANU jsem strávil čtyři roky, ale když mi nepřidělili grant, byl čas na změnu. TGA pro nás bylo ideální co se týče našich zkušeností a znalostí. Teď máme skvělý kolektiv, práce je dobře finančně ohodnocena a hlavně nás baví.

Otázka trochu na tělo, ale každého zajímá, jak jsou na tom farmaceuti s platem v porovnáním s ČR (když zohledníme i životní náklady)

D: To záleží na pozici. Jako asistent dispenzace jsem nepotřebovala žádné vzdělání a brala jsem o trochu více než minimální mzdu ($45,000 ročně). Jako řadový lékárník si teď v Canberre vyděláte zhruba $80,000 ročně. Jiří tehdy jako postdoc na ANU bral kolem $100,000. Když jsme byli v Praze, bylo to opačně. Postdoc na univerzitě bral 30,000 Kč měsíčně, zatímco já si za měsíc létání přišla na zhruba dvakrát tolik. Nyní jsme placeni podle tabulkových platů ministerstva zdravotnictví. Já začala pracovat o trochu později a plat mám nyní okolo $100,000 ročně, Jiří má na seniorské pozici kolem $130,000 ročně – tyto platy jsou určeny kolektivní smlouvou.

J: A shrnu životní náklady – 0.5L čepovaného piva v hospodě $13; týdenní nájem třípokojového bytu $620; týdenní nákup $300; jídlo v restauraci $30; jídlo na ulici (kebab atd.) $15.

Má povolání farmaceuta v Austrálii prestiž? Můžete porovnat pohled na farmaceuta-lékárníka a farmaceuta v ostatních odvětvích?

D: Prestiž určitě má. Jako lékárník můžete vydávat neschopenky, očkovat, provádět konzultace a poradenství atd. Lékárník je navíc jedno z povolání, které zde má pravomoc ověřovat podpisy. Lékárník je zde považován za osobu s vysokými morálními a etickými standardy.

Kdyby bylo možné dát krátký návod pro ty, kteří by se vámi chtěli inspirovat, můžete v pár bodech vypsat jaké jsou pro absolventy FaF v ČR možnosti uplatnění v Austrálii?

J: Přímá cesta k vízům pro lékárníka není – to bude asi ta největší bariéra. My jsme se sem dostali skrz vědu a zůstali jen proto, že v Canberře v době našeho pobytu otevřeli kvóty pro udělení trvalého pobytu pro chemiky. To samo o sobě bylo náhodou a štěstím zároveň.

D: Aby zde člověk mohl pracovat jako lékárník, musí si nechat uznat vzdělání a absolvovat 12 měsíců praxe. Poté se může nechat zaregistrovat. Pro práci ve státní správě je zase nutné občanství a farmaceutického průmyslu zde moc není. Nebude to jednoduché.

J: Pokud ale například chcete uniknout ze zavedeného stereotypu a ještě vám není 30, můžete vyjet do Austrálie na rok na „working holiday“, získat zajímavé kontakty a možná vás někdo na víza zasponzoruje.

Dnes jste v Austrálii více než 7 let a máte tamní občanství, dokázali byste vypíchnout pár bodů, čím vás Austrálie zaujala?

D: „No worries culture“, kterou se snažím naučit, ale moc mi to nejde, protože stále nad věcmi moc přemýšlím.

J: Mě zaujala Canberra – město vybudované na zelené louce s překrásnou přírodou. K moři je to v létě hodina a půl, v zimě můžeme jezdit lyžovat. Sídlí zde všechny ambasády, takže je zde velice multikulturní prostředí, mnoho dobrých restaurací, čtyři pivovary. Ale co se mi tady asi líbí nejvíc, je ta příroda. Každý rok se snažíme vyjet někam do neprozkoumaných končin – letos chceme až na Cape York, což nám asi zabere nějaký čas.

Děkujeme moc za rozhovor pro PharmaPort a budeme držet palce ať se Vám v Austrálii i nadále daří!